Wait but Why – Jak si vybrat životního partnera, část první

(Originální článek: WaitButWhy.com – How to Pick Your Life Partner – Part 1)

Frustrovaný nezadaný člověk se může často cítit takto…

non-vday-staircase

A na první pohled tento pohled podporuje i výzkum, který naznačuje, že lidé v manželstvích jsou průměrně šťastnější, než nezadaní lidé, a o mnoho šťastnější než rozvedení lidé1http://www.telegraph.co.uk/news/politics/10090130/Marriage-makes-people-happier-than-six-figure-salaries-and-religion.html
(Článek: Manželství činí lidi šťastnější, než šesticiferný plat a náboženství).
. Ale podrobnější analýza odhaluje, že pokud rozdělíš „lidi v manželství“ do dvou skupin podle kvality manželství, „lidé kteří své manželství hodnotí negativně jsou nešťastni a mnohem méně spokojenější než nezadaní lidé, a lidé kteří své manželství hodnotí pozitivně jsou ještě více šťastnější než záznamy naznačují2“Marital Status is Misunderstood in Happiness Models” from Deakin University, Faculty of Business and Law, School of Accounting, Economics and Finance; Economics Series Paper # 2010_03.
(Stav (ženatý/vdaná/svobodný) je v modelech štestí nepochopen“ z Deakin University, Fakulta Obchodu a Práva, Škola Účetnictví, Ekonomiky a Financí; Economics Series Paper).
. Jinými slovy, ve skutečnosti situace vypadá takto:

non-vday-2

Nespokojení nezadaní lidé by měli popravdě svoji situaci považovat za neutrální a poměrně nadějnou, v porovnání s tím kde se mohli octnout. Nezadaný člověk, který by rád našel skvělý vztah, je od něj vzdálen jen jeden krok. Jeho plán je následující: „1) Najít skvělý vztah“. Na druhou stranu, lidé v nešťastných vztazích jsou vzdálení tři kroky. Jejich plán je: „1) Projít zdrcujícím rozchodem. 2) Emočně se zotavit. 3) Najít skvělý vztah.“ Teď už to nevypadá tak špatně, no ne?

Všechen výzkum té ohromné variace mezi spokojeností ve šťastném a nešťastném vztahu dává samozřejmě smysl. Jedná se přece o tvého životního partnera.

Přemýšlet o tom, jak nesmírně důležité je vybrat si toho pravého životního partnera, je jako přemýšlet o tom, jak je ve skutečnosti vesmír obrovský nebo jak je ve skutečnosti smrt děsivá. Je příliš intenzivní tuto skutečnost přijmout, takže o tom raději tolik nepřemýšlíme a tak trochu popíráme závažnost tohoto rozhodnutí.

Ale na rozdíl od smrti a velikosti vesmíru je výběr životního partnera plně v tvé moci, takže je kritické si naprosto jasně uvědomit, o jak velké rozhodnutí se jedná a podrobně zanalyzovat jeho nejdůležitější faktory.

Takže, o jak moc velké rozhodnutí se jedná?

Inu, začni tím, že od 90 odečteš svůj věk. Pokud budeš žít dlouhý život, tak zhruba tento počet let strávíš se svým současným, nebo budoucím životním partnerem, plus mínus.

Jsem si celkem jistý, že Wait but Why nikdo nad 80 nečte, takže nehledě na to, kdo jsi, se jedná o spoustu času – a téměř celý zbytek tvé jedné existence.

(Jistě, lidé se rozvádějí, ale ty si nemyslíš, že se ti to stane. Nedávná studie3http://www.rawstory.com/rs/2012/08/08/most-young-adults-expect-marriage-for-life-study/
(Článek: Studie – Většina mladých dospělých očekává doživotní manželství).
ukázala, že 86 % mladých lidí si myslí, že jejich současný nebo budoucí vztah bude trvat až do konce života. A já pochybuji, že by se toto číslo u starších lidí nějak moc lišilo. Takže budeme pokračovat za předpokladu, že se nebudeš rozvádět.)

A když si vybíráš životního partnera, vybíráš si zároveň i spoustu dalších věcí. Třeba partnera v rodičovství, někoho kdo hluboce ovlivní tvé děti, tvého společníka u stolu po zhruba 20 000 jídel, tvého společníka pro cestování po zhruba 100 dovolených, tvého hlavního přítele ve volném čase a v důchodu, tvého kariérního terapeuta a někoho kdo ti o svém dnu bude povídat zhruba osmnáct tisíc krát.

Je to zatraceně intenzivní záležitost.

Takže za předpokladu že se jedná o to nejdůležitější životní rozhodnutí, u kterého by ses měl rozhodnout správně, jak je možné, že si tolik dobrých, chytrých a jinak logických lidí zvolí životní vztah, ve kterém skončí nešťastní a nespokojení?

No, jak se zdá, v náš neprospěch hraje hned několik faktorů.

Lidé mají tendenci nevědět, co vlastně od vztahu chtějí

Studie ukázaly, že nezadaní lidé špatně předpovídají své skutečné preference co se vztahu týče. Během jedné studie byly u lidí chodící na rychlé seznamky zjišťovány jejich preference týkající se vztahu. Ty se pak ukázaly být mylné jen několik minut poté, co došlo na samotné seznamování s protějšky, kdy lidé uváděli naprosto jiné preference4“Sex differences in mate preferences revisited: Do people know what they initially desire in a romantic partner?” from Journal of Personality and Social Psychology by Eastwick, Paul W.; Finkel, Eli J.
(„Opětovný pohled na rozdíly mezi pohlavími v otázce partnerských preferenci: Ví lidé, co si na začátku od romantického partnera přejí?“ z Žurnálu Osobnosti a Sociální Psychologie od Paul W. Eastwicka; Eli J. Finkel).
.

Tohle by nemělo být až tak překvapující. V životě se obvykle nestaneš v něčem dobrým, pokud jsi to už párkrát neudělal. Naneštěstí nemá mnoho lidí šanci být v několika, nebo vůbec v nějakém vztahu předtím, než učiní své velké rozhodnutí. Prostě na to není dost času. A vzhledem k tomu že osobnost a potřeby člověka ve vztahu se často liší od těch, které měl jako nezadaný jedinec, je pro nezadaného člověka těžké vědět, co od vztahu skutečně chce nebo potřebuje.

Společnost to má všechno špatně a dává nám hrozné rady

→ Společnost nás povzbuzuje v tom, abychom se nevzdělávali a nechali se vést romancí.

Pokud jsi podnikatel, selský rozum říká, že budeš daleko efektivnějším podnikatelem, pokud budeš studovat podnikání ve škole, vytvářet promyšlené podnikatelské návrhy a pečlivě analyzovat výsledky svého podnikání. Je to logické, protože takhle postupuješ, když chceš něco udělat dobře a minimalizovat počet chyb.

Ale kdyby někdo šel do školy, aby se naučil jak si vybrat životního partnera a jak být součástí zdravého vztahu, kdyby si někdo udělal podrobný plán, který vede k nalezení partnera, kdyby si svůj pokrok usilovně značil v tabulkách, společnost o něm řekne, že A) je přehnaně racionální robot, B) příliš se o to zajímá, C) je obrovský podivín.

Ne, když přijde na vztahy, společnost se mračí, pokud nad tím příliš přemýšlíš, místo toho abys spoléhal na osud, nechal se řídit svým vnitrem a doufal v to nejlepší. Pokud by se podnikatelka řídila radami společnosti, pravděpodobně by selhala. A pokud by uspěla, tak by to bylo částečně díky hloupému štěstí – a přesně tak máme podle společnosti přistupovat ke vztahům.

→ Společnost dělá z inteligentního hledání potenciálních partnerů stigma.

Ve studii o tom, čím se více řídíme při výběru partnera, jestli našimi preferencemi, nebo našimi současnými příležitostmi, vyhrávají příležitosti na plné čáře. Náš výběr partnera je „z 98% odpověď na… podmínky na trhu a jen z 2% naše neměnitelné touhy. Naše preference pro vysoké, malé, tlusté, štíhlé, věřící, vzdělané, nevzdělané lidi jsou ve více než devadesáti procentech podřízeny tomu, co je zrovna ten večer v nabídce.“ 5“Can Anyone Be “The” One? Evidence on Mate Selection from Speed Dating” from IZA Discussion Papers, number 2377.
(„Může být kdokoliv tím „Pravým“? Důkazy o výběru partnera z rychlého Seznamování“ z IZA Discussion Papers, číslo 2377).

Jinými slovy, lidé si vybírají z okruhu dostupných možností, nehledě na to, jak špatnou shodou mohou pro kandidáty být. Zřejmým ponaučením by mělo být, že kromě společenských prominentů by každý, kdo hledá životního partnera, měl využít online seznamky, rychlé seznamky a dalších systémů, které inteligentně zvětšují okruh potenciálních kandidátů.

Ale stará, dobrá společnost se nad tím mračí a lidé jsou často nesměli a neřeknou, že svého partnera potkali na internetu. Uznávané způsoby seznámení s budoucím partnerem jsou: štěstí, náhodné setkání, být mu představen někým z tvého malého okruhu známých. Naštěstí se toto stigma časem zmenšuje, ale to že vůbec existuje je odrazem toho, jak nelogický je společenský soubor pravidel pro vztahy.

→ Společnost nás popohání.

V našem světě je hlavním pravidlem vdát se/oženit se dříve, než je člověk příliš starý. A tím „příliš starý“ se myslí věk od 25 do 35 let, podle toho kde žiješ. Správně by toto pravidlo mělo být „ať už uděláš cokoliv, nevdávej se/nežeň se s nesprávnou osobou“. Ale společnosti mnohem více vadí šťastný, svobodný třicetisedmiletý člověk, než nešťastný třicetisedmiletý člověk v manželství, který má dvě děti. Nedává to smysl, první člověk je od šťastného manželství vzdálen jen krůček, zatímco ten druhý se buď musí smířit s věčnou nespokojeností, nebo si projít nepěkným rozvodem, jen aby se dostal tam, kde se celou dobu nachází svobodný člověk.

Naše tělo nám zrovna nepomáhá

→ Biologie člověka se vyvinula před dlouhou dobou a nerozumí konceptu hlubokého spojení s životním partnerem po dobu 50 let.

Jakmile se začneme s někým vídat a pocítíme jakkoliv malé vzrušení, naše biologie se přepne do „ok, jdeme na to“ módu a začne nás bombardovat chemikáliemi, které nás mají přimět pářit se (chtíč), zamilovat se (líbánková fáze) a poté s daným partnerem zůstat (oddanost). Pokud se nám někdo příliš nelíbí, jsou naše mozky schopné i přes tento proces jasně uvažovat, ale u všech těch nerozhodných případů ve středu spektra, kdy je pravděpodobně lepší jít dál a najít si někoho lepšího, často podlehneme naši chemické horské dráze a skončíme zasnoubení.

→ Biologické hodiny jsou svině.

U ženy, která chce mít se svým manželem děti přirozenou cestou, se musí počítat s jedním velice skutečným omezením, což je nutnost zvolit si správného životního partnera kolem čtyřicítky, plus mínus pár let. Je to prostě otravný fakt, který tento už tak těžký proces činí ještě více stresujícím. Ale přesto, kdyby šlo o mně, raději bych adoptoval děti se správným životním partnerem, než měl biologické děti s nesprávným.

___________________

Takže když vezmeš hromadu lidí, kteří dost dobře neví, co od vztahu chtějí, obklopíš je společností, která jim říká, že si mají najít životního partnera, ale měli by si pospíšit, příliš nehledat a příliš o tom nepřemýšlet, a zkombinuješ to s našim tělem, které nás droguje, když se snažíme najít tu správnou osobu, a slibuje nám, že za pár let přestane produkovat děti, co tím získáš?

Hromadu velkých rozhodnutí ze špatných důvodů a spoustu lidí, kteří zvorají to nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě. Pojďme se podívat na některé obvyklé typy lidí, kteří se stanou obětmi tohoto procesu a skončí v nešťastných vztazích:

Přehnaně Romantický Ronald

titanic

Kamenem úrazu Přehnaně Romantického Ronalda je jeho víra v to, že láska je dostatečný důvod, proč si někoho vzít. Romance může být skvělou částí vztahu a láska je klíčovou ingrediencí pro šťastné manželství, ale bez spousty dalších důležitých věcí to prostě nestačí.

Přehnaně romantický člověk opakovaně ignoruje slabý hlásek ve své hlavě, který se snaží dostat ke slovu, když se se svojí přítelkyní neustále hádá a v poslední době se cítí mnohem hůře, než když byl nezadaný. Tento slabý hlásek potlačuje myšlenkami jako: „Všechno se děje z nějakého důvodu a způsob, jakým jsme se potkali, nemohl být jen náhoda“ a „Naprosto ji miluji a to je vše, na čem záleží.“ Jakmile přehnaně romantický člověk uvěří, že potkal svoji spřízněnou duši, přestane o všem pochybovat a bude se své víry držet všech 50 let jeho nešťastného manželství.

Strachem Řízená Frida

fear

Strach je jeden z těch nejhorších možných rozhodujících faktorů, když přijde na výběr správného životního partnera. Bohužel, vzhledem k tomu jak je společnost nastavena, začíná strach infikovat všechny druhy jinak racionálních lidí, někdy už dokonce na začátku dvacátých let života. Různé druhy strachu, kterými na nás společnost (a rodiče a kamarádi) působí – strach z toho, že člověk zůstane mezi přáteli jediný na ocet, strach z toho, že člověk bude starším rodičem, občasně i strach z odsouzení nebo pomlouvání – jsou přesně ty druhy strachu, které nás nutí spokojit se s ne zrovna skvělým vztahem. Ironií je, že jediná racionální obava, kterou bychom měli mít, je strach ze strávení dvou třetin života nešťastně a s nesprávnou osobu, což je přesně ten osud, který strachem řízení lidé riskují, protože se snaží vyhnout rizikům.

Externě Ovlivněný Ed

gut

Externě Ovliněný Ed si od ostatních lidí nechává až moc mluvit do výběru svého životního partnera. Výběr životního partnera je hluboce osobní, neskutečně komplikovaný, rozdílný pro každého a je téměř nemožné mu porozumět zvenčí, bez ohledu na to jak moc dobře někoho znáš. Za těchto okolností názory a preference ostatních lidí opravdu nemají v takovém rozhodnutí místo, s výjimkou extrémních případů, kde se jedná o špatné zacházení nebo zneužívání.

Nejsmutnějším příkladem tohoto typu je člověk, který se rozejde s osobou, který by byla správným životním partnerem, protože s ní okolí nesouhlasí, nebo kvůli nějakému faktoru, který jej vlastně příliš nezajímá (časté je náboženství), ale cítí se nucen na něm trvat v zájmu očekávání nebo naléhání rodiny.

Samozřejmě se může vyskytnout i opačný případ, kdy jsou všichni lidé v životě nějakého člověka nadšeni jeho vztahem, protože zvenčí vypadá skvěle. A přestože není zevnitř tak skvělý, rozhodne se Ed naslouchat ostatním místo sebe sama a práskne do toho.

Povrchní Sharon

shallow

Povrchní Sharon více zajímá papírový popis jejího životního partnera, než jeho vnitřní povaha. Na svém seznamu má spoustu položek, které potřebuje zatrhnout – věci jako výška, kariérní prestiž, úroveň bohatství, úspěchy, a možná nějaký požadavek navíc, třeba být cizinec nebo mít nějaký specifický talent.

Každý má svůj seznam kritérií, která by rád zatrhl, ale osoba silně řízená svým egem při rozhodování upřednostňuje vzhled a životopis nad kvalitou spojení se svým potenciálním životním partnerem.

Pokud chceš do svého slovníku přihodit nový, zábavný termín pro zadaného člověka, u kterého máš podezření, že byl vybrán spíše podle kritérií, než pro svoji vnitřní povahu, můžeš mu říkat „proskenovaný přítel“ nebo u ženy „proskenovaná manželka“, atd. – protože daný člověk byl prozkoumán a správně odpovídá všem kritériím partnera – výběrčího.

Sobecký Stanley

selfish

Existují tři druhy sobeckých lidí, které se občas překrývají:

1) Typ „Všechno Nebo Nic“

Takový člověk není schopen kompromisu nebo sebeobětování. Věří, že všechny jeho potřeby a touhy a názory jsou jednoduše důležitější, než ty partnerovy. Potřebuje mít hlavní slovo v téměř každém velkém rozhodnutí. V důsledku vlastně nechce skutečný vztah, chce si ponechat svůj nezadaný život a mít někoho po boku jako společnost.

Tato osoba nevyhnutelně skončí s někým, kdo je přinejlepším neskutečný pohodář a přinejhorším s někým, kdo se nechá postrkovat, má problémy se sebevědomím a vzdává se šance být ve vztahu rovnocenným protějškem, což téměř s jistotou limituje potenciální kvalitu manželství.

2) Typ „Hlavní Postava“

Tragickou vadou Hlavní Postavy je, že je neskutečně zaujatá sama sebou. Chce životního partnera, který bude jejím terapeutem a největším obdivovatelem, ale sama většinou nemá zájem tyto role opětovat. Každý večer ona a její partner diskutují o svém dni, ale 90% diskuse se točí kolem jejího dne, koneckonců je přece hlavní postavou ve vztahu. Problém s takovým člověkem je, že je neschopný odtrhnout se od svého osobního světa a tak u něj životní partner skončí jako jeho pomocník, což znamená pěkně nudných 50 let.

3) Typ „Řízen Potřebami“

Každý má své potřeby a každý je i rád naplňuje, ale problémy se vyskytnou, když se naplnění vlastních potřeb stane hlavním faktorem při výběru životního partnera – ona pro mě bude vařit, on bude skvělý otec, ona bude skvělou ženou, on je bohatý, ona mě udržuje organizovaného, on je skvělý v posteli.  Tyto věci jsou skvělými výhodami, ale to je vše – jsou to jen výhody. A po roce manželství, kdy si osoba řízená potřebami už naprosto zvykla na naplnění svých potřeb a už ji nic nevzrušuje, by se raději ve vztahu mělo být více dobrých věcí, nebo se bude jednat o pěkně nudnou jízdu.

___________________

Hlavním důvodem, proč všechny výše zmíněné typy končí v nešťastných vztazích, je ten, že je pohání motivace, která neber v potaz skutečnou podstatu životního vztahu a co jej tvoří šťastným.

Takže co tvoří šťastný životní vztah? To prozkoumáme v druhé části tohoto tématu.

Série – Jak si vybrat životního partnera

I. Proč je toto téma důležité a nejčastější chyby
II. Co tvoří šťastný životní vztah

***

Webové stránky Wait But Why se každý týden rozrůstají o nový příspěvek. Každý náš nový článek rozesíláme přes 125,000 lidem v emailové podobě. Zadej svůj email zde a přidáme tě na seznam adresátů (posíláme pouze jeden email týdně). Také můžeš sledovat Wait But Why na Facebooku nebo Twitteru. (pozn. překl.: vše je nepřeloženo a tedy v angličtině)

Poznámky pod čarou   [ + ]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *