Jeremy Sherman – Prodloužený dvojí metr: Bible jako nedocenitelnost

Mám nárok udělat něco, co bys ty za stejných podmínek neměl nárok udělat – to je dvojí metr. Civilizovanost znamená snažit se dostat pod kontrolu přirozenou lidskou tendenci tento dvojí metr použít.

Tendence používat dvojí metr nevznikla společně s lidstvem. Je tak stará, jako samotný život. Všechny organismy demonstrují autonomní vůli. Na rozdíl od kamene se pták stará o sebe a o své vlastní. A dokonce i strom, který nemá nervový systém, soupeří o sluneční světlo.

My lidé máme jak autonomní vůli tak nervový systém, což značně zvyšuje naši tendenci použít dvojí metr. Naši osobní bolest cítíme mnohem více, než bolest ostatních. Přesvědčovací silou našich neuronů jsme nuceni, abychom se starali o sebe na úkor ostatních.

Tendenci použít dvojí metr zvyšuje ještě další faktor. Řeč, vynalézavá moc pronést a opodstatnit naše individuální touhy. Řeč mi spolehlivě dává vysvětlení, ať už jakkoliv pochybné, proč si osobně zasloužím to, co by sis ty v mé situaci nezasloužil. „Ale ty nevidíš“, řeknu, „že kdybys byl v mé situaci, bylo by to úplně jiné…“ A poté si vymyslím důvod, proč by tomu tak bylo.

Všechny velké vynálezy civilizace omezují dvojí metr. „Vláda zákona“ je například dobrým omezením. Posunula nás kupředu od „vlády člověka“, kdy má někdo domněle vybraný Bohem právo vynutit si vlastní dvojí metr. To, že jsou si „před zákonem všichni rovni“, významně drží na uzdě naše přirozené sobectví a použití dvojího metru. „Vláda zákona“ nás také posunula dopředu od variace „vlády člověka“, kdy Pán na Nebi, definován nějakým Velkým Člověkem Víry, vymáhá dvojí metr toho člověka. Například papež, který pronese: „Bůh říká, že jsem výjimečný.“

Dvojí metr začíná u „Já si žádám více“, ale skutečně se rozjíždí až když je prodloužen do kmenového „My si žádáme více.“ Například „Bůh nás miluje“ místo prostého „Bůh mě miluje“.

Když prodloužíme náš dvojí metr na „exkluzivní my“, máme větší nebo menší tendenci jej použít? Na jednu stranu začíná dvojí metr u jedné osoby, takže podle očekávání by se při jeho prodloužení na další blízké osoby a sousedy měl snižovat jeho vliv. Vláda zákona, největší omezovač dvojího metru, rostla postupným šířením např. listiny Magna Charta od králů po šlechtice.

Na druhou stranu, prodloužení dvojího metru z „Já si žádám více“ na „My si žádáme více“ pravděpodobně míru jeho používání zvyšuje a ne snižuje. Zdánlivá nezištnost prodlouženého dvojího metru mi dovoluje použít můj osobní dvojí metr, aniž bych se musel bál, že jsem sobec. Vnějšímu světu příslušník takového kmene řekne: „Ano, říkám, že si zasloužím více než ty, ale všimni si, jak jsem nesobecký, protože také říkám, že má rodina a členové mého kmene si zaslouží více než ty.“

V průběhu historie stála myšlenka prodlouženého dvojího metru – „My si žádáme více“ – jak za dobrými hnutími – národní nezávislost, lidská práva, práva žen, práva dělníků – tak za špatnými hnutími – nacionalismus, rasová nadřazenost a další druhy šikanování a netolerance. Spravedlivé rozhořčení ve jménu „nás“ působí spravedlivě, protože v některých případech tomu tak skutečně je. Například když bojujeme proti neoprávněnému zásahů jiné skupiny, které se povedlo prosadit svůj prodloužený dvojitý metr, jak to po tisíciletí dělali muži se ženami, nacisté s židy a jak to židé dělají dnes s Palestinci. V době jejich útlaku bylo od žen, židů a Palestinců spravedlivé požadovat více pro svůj kmen. V té době si jejich utlačovatelé mysleli, že je spravedlivé požadovat více pro  svůj vlastní kmen. Ale mýlili se. Je to právě ta bonusová síla prodlouženého dvojího metru, která stojí za většinou útlaků, jimž se může bránit jen jiný prodloužený dvojí metr.

Jak ti může říct každá bohatá ekonomika, je velmi obtížné, vědět kde udělat čáru mezi tím, co si kmeny zaslouží. Prodloužený dvojí metr tuto situaci neusnadňuje, ale pouze vyvolává větší tlak na hranice mezi kmeny.

Posilovače dvojího metru stavějí sami na sobě. S řečí jsme získali moc odůvodnit náš dvojí metr a schopnost vytvořit prodloužený dvojí metr jmenováním svého kmene a vyvoláváním naší kmenové výjimečnosti. Po vynálezu psaného slova nevyhnutelně vznikne něco jako Starý Zákon, což je nedocenitelná součást prodlouženého dvojího metru v každém slova smyslu.

V polyteistickém světě kde každý kmen upřednostňoval svého Boha, zatímco uznával více Bohů, najednou jeden kmen tvrdí: „Existuje jen jediný Bůh a ten preferuje nás.“

„Nezabiješ členy kmene, ale zabíjení ostatních mimo náš kmen je pro našeho Jediného Boha nejen přijatelné. On nám v tom pomáhá.“

„Ale podívej se na nás. Máme se navzájem tak rádi, ve jménu našeho kmene jsme tak nezištní. A být vyvolenými je těžké břemeno, takže lituj naši ohromnou zodpovědnost.“

Kdyby nebyl Starý Zákon ctěn všemi Abrahámovskými náboženstvími, bylo by daleko očividnější, jak arogantní je jeho prodloužený dvojí metr. Je více než jen uznávaný, je ctěný všemi Abrahámovskými náboženstvími (53% z nás – 3,7 miliard lidí), protože posiluje náš dvojí metr a díky němu se velký kmen cítí sebevědoměji a spravedlivěji, když si pro „nás“ žádá více.

Mnoho mých křesťanských přátel řeklo: „Ano, Starý Zákon je takový, ale Nový Zákon je jiný.“ Četl jsem si jej a musím souhlasit. Je to trochu jiná nedocenitelnost, která posiluje dvojí metr a buduje na ostatních. V Janově evangeliu Ježíš projevuje nezištnost pouze dvakrát, jednou když toleruje cizoložství Máří Magdaleny a jednou když napomene apoštoly, aby se milovali. Zbytek je jen reklama na členství v exkluzivním klubu. On je jedinou pravou cestou k Bohu, jedinou cestou k věčnému životu, která není poskytnutá ostatním.

V Novém Zákonu je několik posilovačů dvojího metru.

Jedním je prodlužovací prodloužený dvojí metr, kdy se ostatní mohou stát členy exkluzivního klubu. To jde poprvé pozorovat u Ježíše, který se neoblomně snaží přesvědčit židy, aby se připojili k jeho podkmenu, a poté to pokračuje u Pavla, který stanoví,  že ne-židé se mohou stát křesťany. Možnost vstupu nových členů do klubu vyvolává falešný dojem nezištnosti dvojího metru, v podstatě to říká: „Jsem zasloužilejší, ale ty můžeš být taky.“ Vyvolává to dojem člena pyramidového schématu, který propaguje svoji skupinu v zápalu nezištné misionářské horlivosti. „Propaguji tento exkluzivní klub jen proto, abych ti pomohl.“

Dvojí metr Velekněze je dále posilněn také Ježíšovým tvrzením, že on je jednou cestou k Bohu. Toto tvrzení odůvodňuje argumenty, jako například Jan, 8:17-18 – „I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“ Jinými slovy Bůh a já souhlasíme s tím, že já jsem jedinou cestou k exkluzivním výhodám. Všimni si toho zneužití vlády zákona. Tímto způsobem se dá z vlády zákona získat exkluzivní pravidlo pro nějakého člověka: „i podle zákona jsem exkluzivním Veleknězem.“

Čím extrémnější je dvojí metr, tím více je potřeba jej krýt, abys jej mohl prosadit. O Ježíšovi smýšlíme jako o smírčím kmenů, který přijímá všechny, ne jako o kmenovém bojovníkovi. Velká část Nového Zákona je spíše propagací a posilněním dvojího metru, podobně jako Korán a Starý Zákon. Abrahámovská náboženství v důsledku tedy spíše zvýšila naši přirozenou tendenci použít dvojí metr. Velice důmyslně kryjí exkluzivitu, výjimečnost, záslužnost a elitismus.

Tyto knihy jistě nejsou jediným zdrojem exkluzivity. Ale mezi vší světovou literaturou se zdá, že právě tyto knihy narazily na ten správný vzorec, jádro dvojího metru. A i kdyby ne, určitě by se to podařilo jiným knihám. Vybral jsem si je jen jako historický zdroj rozšířených posilovačů dvojího metru.

Posilovače dvojího metru vzniknou, když zkřížíš zvířecí pud sebezáchovy s uměním řeči. Vskutku, vsadil bych se, že všude tam, kde je ve vesmíru život, jsou k nalezení i podobné vzorce v podobných „svatých textech“, vychvalovány jako propagace nezištnosti.

(originální článek)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *