Jeremy Sherman – Překvapivé tajemství odhalování padouchů dříve, než tě dostanou

Sleduješ filmy a televizi, čteš beletrii, sleduješ politiku nebo máš rád drby? Pokud ano, tak jsi s velkou pravděpodobností celoživotním studentem Padouchologie, vědy, která studuje co dělá padoucha padouchem a zlého člověka takovým pitomcem. Kriminologie je něco jiného, ta studuje lidi, kteří porušují zákony. Spousta těch nejhorších padouchů se dostala do pozice moci bez porušení zákona.

Už naše děti v raném věku zasvěcujeme do Padouchologie pomocí snadných odhalovacích testů – zlých, bradavičatých padouchů, kteří nosí černé klobouky a mají zbrázděné čelo. Protože jako milovníci příběhů trávíme tolik času ve společnosti padouchů, není od věci tvrdit, že hledáme vodítka, která nám pomohou budoucí padouchy odhalit dříve, než nám ublíží. Doma, v práci nebo obecně ve společnosti.

Takže jak můžeme poznat, kdo je potenciálním tyranem?

Tato otázka je důležitá, protože zárodek tyranie je potřeba zničit dříve, než se vyvine. Spousta lidí v politice dnes křičí „Tyranie!“. Komu bys měl věřit? Někdo říká pozor na socialisty, křesťanské fundamentalisty, komunisty, konzervativce, muslimy nebo libertariany, ale budoucí tyrany nepoznáš podle jejich příslušnosti. Jak dokazuje historie, tyranie může zakořenit v každém politickém, náboženském a filozofickém hnutí.

Ve svém jádru je tyranie nedostatkem svědomí a u něj můžeme rozlišovat tři druhy. První jsou psychopati, kteří svědomí postrádají přirozeně. Zatímco se ostatním svírá srdce při pohledu na obrazy nelidské krutosti, oni nejsou nijak ovlivněni.

Druhý druh je sociopatie, nepřirozená absence svědomí v jednom kontextu, zatímco je svědomí projevováno jinde. Rodina oslavující smrt svého sebevražedného syna a stovek jeho obětí se nám může jevit jako banda psychopatů, protože vykazují naprostou absenci svědomí. Sami by ale trvali na tom, že je nezajímají všechny ty ztracené životy, protože tak svědomitě slouží ostatním komunitám a Bohu. Na rozdíl od psychopatie není sociopatie trvalým stavem, ale druhém chování, které může být přičteno nějaké relativní sociální normě. Například voják naši strany je trénován k tomu, aby se nechoval svědomitě, když zabíjí nepřátelské bojovníky. V našich očích není sociopat, ale hrdina. Nicméně nepřátelští vojáci jsou sociopati, protože dle našich sociálních norem jejich takzvaný vyšší cíl neodůvodňuje nedostatek svědomitosti vůči nám.

A poté je zde třetí druh, normální, každodenní příděly svědomí. Svědomí je více než neupřímná podpora a je zároveň také drahé. Prokázat někomu svědomitost znamená vyvinout úsilí se v jeho prospěch. Svědomitost tedy není nekonečná komodita, takže se musíš rozhodnout, vědomě, nebo nevědomě, komu budeš věnovat svoji svědomitou péči a v jakém množství.

Z toho důvodu je „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě“ na pohled šlechetné pravidlo, ale v praxi nemožné. Občas prostě není možné ostatní nezklamat, neudělat jim něco, co nechceš, aby udělali tobě.

A stejně to platí i naopak. Šéfové nás propouštějí, partneři nás opouštějí, děti nenaplňují naše přání. Občas to skutečně bolí. Proč by něco takového udělali? Většinou proto, nechť je jim požehnáno, že jsou zrovna svědomití někde jinde, přidělují svoji limitovanou a drahou svědomitost tak, jak uznají za vodné, nehledě na to jak moc velké zklamání to pro nás může být.

„Ale-„, mohl bys namítnout, „To je jen zklamání. Není to to samé, jako krutost, o které ve skutečnosti zlaté pravidlo pojednává.“ Na to bych řekl „Přesně. Děkuji, že tuto diskuzi směřuješ tam, kam se potřebujeme dostat“.

Abychom poznali budoucího tyrana nejen v politice, ale také doma a v práci, musíme být schopni poznat kdo je psychopat, kdo jedná sociopaticky a kdo prostě normálně přiděluje svoji svědomitost.

Psychopati ví, jak maskovat svůj čistě sebestřední program jako službu vyššímu cíli. Když tě využijí, jejich vyšší cíl je ten, se kterým se můžeš ztotožnit. Když tě zneužijí, tvrdí, že je to pro vyšší cíl, který by tě měl zajímat, ale kvůli tvé vlastní ignoranci/zlu tě nezajímá. Psychopaty můžeme poznat podle jejich důsledné nedůslednosti. Nedůsledně přebíhají od jednoto vyššího účelu k druhému, ale vždy důsledně proto, aby sloužili sami sobě, za jakoukoliv cenu a utrpení ostatních.

Sociopaty je těžší poznat. Jak už jsi předtím imaginárně podotkl, kde stanovíš hranici mezi normálním zklamáním a sociopatickou krutostí?

Budeš mezi těmito dvěma situacemi rozlišoval podle míry utrpení? To nepůjde. Vem si hladomor v Somálsku, který zabijí statisíce, ne-li miliony lidí. Tím, že věnujeme naši svědomitost něčemu jinému, se částečně na tomto těžkém utrpení podílíme. Pokud bychom měli stanovenou hranici mezi zklamáním a krutosti, je situace v Somálsku jednoznačně krutá. Tím pádem je náš nezájem o tuto krizi jasným důkazem o porušení zlatého pravidla a tak jsme všichni sociopati.

A co takle rozlišovat podle úmyslu? Koneckonců nemáme v úmyslu nikomu v Somálsku ublížit.

Můj syn říkával „Opravdu chci mít dobré známky!“, jako kdyby jeho úmysl sám o sobě něco znamenal. Co tím skutečně myslel bylo to, že by si přál, aby měl dobré známky, a přestože jeho úmysl hrdě deklaroval, zároveň příhodně ignorovat fakt, že má i jiné úmysly, jako například zahrát si co nejvíce videoher.

Když použiji tu samou logiku, nemám v úmyslu nikomu v Somálsku ublížit, ale to příliš mnoho neznamená, když vezmu v potaz mé příhodně ignorované ostatní úmysly, jako například můj úmysl koupit si iPad místo toho, abych daroval peníze na pomoc obětem hladomoru.

Takže jak můžeme rozlišovat mezi normálním každodenním přidělováním svědomitosti a sociopatií, která vede k naprosté tyranii?

Inu, zde je řešení, které je překvapující. Oddanost Sváté Zásadě. Dávej si pozor na Singularitu Účelů, tedy na vyšší účel takové svatosti, že bude vždy a za jakýchkoliv okolností důležitější, než ty ostatní.

Vím, že mnoho lidí považuje sebejistou a absolutní morálku za nejvyšší ctnost. Například Bachmannová a Perry1Kandidáti na úřad prezidenta USA v roce 2012. Oba jsou součástí strany republikánů. jsou oba velmi hrdí na jejich oddanost Absolutní Svaté Zásadě a mnoho z nás takový absolutní a jednotný účel rádo podpoří. Já tvrdím, že bychom to neměli dělat. Ne proto, že se jedná o konzervativce, libertariána nebo o dominionistu2Dominionismus – politický a náboženský myšlenkový směr (pocházející z USA), který říká, že křesťané by měli vytvořit vlastní národ/zemi a vládnout podle zákonů uvedených v biblické literatuře, například podle občanských zákonů ze Starého Zákona.. Jak jsem říkal, nejde o obsah vyššího účelu. Tyranie se neomezuje jen na určité politické směry. Dokáže zneužít příležitosti všude. Podle tohoto standardu by do této kategorie spadali i moderní levicoví vůdci jako například Hugo Chavez.

Pojďme si naše poznatky shrnout (a zjednodušit, zatímco si několik otázek ponecháme pro příští články)

Člověk, který stále propaguje nějakou zásadu, ale vždy sebestředně, je psychopat a budoucí tyran.

Člověk, který považuje (nebo tvrdí, že považuje) jednu nebo více zásad za absolutně svaté a navždy důležitější, než cokoliv jiného, je vysoce náchylný k sociopatickému chování a potenciální budoucí tyran.

My zbývající každodenně normálně rozdělujeme naši svědomitost, což znamená že se také můžeme stát sociopaty, ale hrozí nám menší riziko, než těm, kteří se oddají nějaké svaté zásadě. My běžní, každodenní lidé nebereme v úvahu obrovské množství cítících bytostí, ale mohli bychom. Neozbrojili jsme se svatými zásadami, které nás navždy naočkují proti přizpůsobování rozdělování naši svědomitosti.

(originální článek)

Poznámky pod čarou   [ + ]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *