Celestine Chua – 6 věci kterým ses učil ve škole, ale ve skutečném světě neplatí

Pokud jsi právě student, cítíš občas, že obsah školních osnov není úplně aplikovatelný ve „skutečném světě“?

Nebo pokud jsi už dokončil své vzdělávání, musel ses některé věci ze školy odučit, aby ses mohl přizpůsobit životu po škole?

Strávila jsem hodně času prací se studenty, rodiči a učiteli. Vysledovala jsem, že mezi tím co se děje ve škole a ve „skutečném světě“ existuje značná propast.

Ale neber to prosím špatně, ve škole se naučíš mnoho užitečných věcí, jen se později budeš muset některé věci odučit.

Ve školním systému strávíš zhruba dvanáct a více let. To je dlouhá doba! Během této doby je možné pochytit špatné návyky a špatné pohledy na náš svět.

Přišla jsem se šesti věcmi, které se musíš odučit, pokud chceš dlouhodobě uspět.

1. Selhání je katastrofa

Když jsem byla studentkou, vždycky jsem se nejvíce bála selhání v testu nebo během zkoušky. Dokonce se mi o tom i zdály noční můry.

Co by mí učitelé řekli, kdybych selhala?

Měla bych odvahu ukázat mým rodičům špatnou známku?

Byla bych schopna projít do dalšího ročníku?

Můj strach ze selhání ze mě udělal nejistého a nesebevědomého člověka. Mnoho studentů, se kterými pracuji, si prošlo něčím podobným.

Ale v životě je selhání jen málokdy katastrofické. Ve skutečnosti je v dnešním komplexním světě často nutné selhat, abys mohl uspět.

Podle mě je nejvyšším cílem vzdělávání naučit studenty selhávat inteligentně. To znamená, že školy by měly podporovat studenty v tom, aby se odvážili selhat, překonali překážky a výzvy a poté to zkusili znova.

Právě díky inteligentnímu selhávání se studenti připraví na úspěch v budoucnu.

2. Je lepší pracovat sám

Nemáš rád, když tvůj učitel zadává skupinové projekty? Existuje mnoho důvodů, proč je mnoho studentů nemá v lásce:

  • Hodnocení je subjektivní
  • I když ze sebe vydáš všechno, tak nemusíš obdržet nejlepší známku
  • V tvé skupině může skončit nějaký líný člen (který pravděpodobně dostane stejnou známku jako ty, ten pracovitý!)
  • Je obtížné sjednotit rozvrhy členů skupiny
  • Mohou se vyskytnout problémy v mezilidských vztazích

Z těchto důvodů studenti obvykle raději pracují sami. To platí jak u psaní esejí, tak u domácích úkolů a příprav na testy a zkoušky.

Nicméně ve skutečném světě toho jako samotář příliš mnoho nedokážeš. Ať už pracuješ na složitém zadání, buduješ svůj podnik nebo vychováváš rodinu, vždy budeš muset fungovat jako součást týmu.

Je nemožné vědět všechno, takže budeš muset spolupracovat s ostatními.

Školy by měly studenty učit jak vycházet s ostatními, jak konstruktivně kritizovat, jak produktivně nesouhlasit a jak být týmovým hráčem.

Studenti vybaveni těmito dovednostmi jsou připraveni postavit se nárokům skutečného života po škole.

3. Vždy existuje jedna správná odpověď

Studenti mají rádi „modelové odpovědi“. Věří, že pokud jsou vybaveni dokonalými odpověďmi, budou mít v testu nebo u zkoušky dobrý výsledek.

Ale v životě téměř nikdy neexistuje jen jedna správná odpověď. U jednoho problému můžeš využít vícero přístupů.

Jen se zamysli nad tím, jak rozdílné jsou dva vyhledávače Yahoo! a Google, a přesto oba splňují tu samou funkci různým způsobem – a oba mají miliony uživatelů.

Ve skutečném světě neexistují modelové odpovědi. Místo toho budeš muset provádět opakované experimenty. Budeš muset experimentovat, abys zjistil, jestli jsou tvé domněnky, podnik, značka, produkt a tvé dovednosti dostačující.

Bohužel, faktem je, že když často experimentuješ, tak se budeš často mýlit.

Ale to je naprosto v pořádku, pokud podnikneš určitá opatření a ujistíš se, že nepodařený experiment nezpůsobí žádnou katastrofu.

4. Někdo ti řekne to, co potřebuješ vědět

Čím více času tráví studenti ve škole, tím více se stávají pasivními účastníky jejich výuky.

Většina studentů čeká na to, až jim někdo řekne jaký domácí úkol udělat, na jakém projektu pracovat a co studovat.

Ale tímto způsobem se ve skutečném světě nedá dosáhnout úspěchu. Povolnost a poslušnost tě příliš daleko nedostane. Pokud chceš pro tvoji komunitu nebo organizaci vytvářet hodnotu, budeš muset převzít iniciativu.

Musíš se ptát na otázky, ne jenom následovat instrukce. Musíš jít o krok dále, než je od tebe očekáváno. Musíš udělat více, než za co jsi placen.

5. Vzdělání probíhá pouze na školách

Před nějakými deseti až dvaceti lety jsi se musel vzdělávat jen ve škole. Existovalo pramálo alternativ.

Ale dnes to už neplatí.

Dnes je na internetu k dispozici tolik informací, že ti stačí jen kliknout myší a můžeš obdržet vzdělání i mimo školu.

Škola není místo, kde by sis měl jít pro vzdělání. Škola by měla být jen součást tvého vzdělávání.

Pokud se chceš dozvědět více o konkrétním tématu, zlepšit nějakou svoji dovednost nebo začít s nějakým koníčkem, můžeš.

Jakmile uvidíš, že učit se můžeš všude a téměř každý může být tvým učitelem, budeš na cestě stát se skutečně vzdělaným člověkem.

6. Důležité je jen to, co je v osnovách

Vzdělávací systém se především zaměřuje na výsledky testů a zkoušek. To může způsobit, že studenti budou spojovat učení pouze s testováním a s ničím jiným.

Když to nebude na testu a když se na to nikdo nebude ptát, proč se to učit, že?

Ale ve skutečném světě existují jen stěží nějaké formální zkoušky. A neexistuje ani žádná „osnova“, která by nastiňovala znalosti a dovednosti, které prostě musíš mít.

Kvůli tomuto smýšlení (to, co je důležité, je v osnově) mnoho lidí po opuštění školy nečte (Mluvím zde o knihách, ne o statusech na Twitteru nebo Facebooku). Takový přístup nevede k dlouhodobému úspěchu.

Ať už jsi v žena/muž v domácnosti, inženýr, mechanik, zdravotní sestra/bratr, učitel nebo ředitel společnosti, vždy je čemu se učit a co zlepšovat.

Pokud chceš být někdy v něčem dobrý, je nezbytné, aby jsi věnoval svoji pozornost i obsahu, který je „mimo rámec osnov“.

Závěrem…

I když jsi už završil své formální vzdělávání, tvé učení ještě není u konce.

Jak poznamenal Alvin Toffler, „Anafalbeti dvacátého prvního století nejsou ti, kteří neumí číst a psát, ale ti, kteří se neumí učit, odučit a opětovně naučit.“

Řiďme se podle této rady a naučme se to, co je důležité, odučme se to, co je zbytečné a opětovně se naučme to, co je nezbytné.

Závisí na tom budoucnost jak naše, tak naši společnosti.

(originální článek)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *