Jeremy Sherman – Větší poučení z Paříže

Islám začal existovat jako relativně slušné náboženství (na svoji dobu), zhruba stejně tolerantní, netolerantní a výjimky tvořící jako ostatní velká náboženství.

Ale stejně jako všechny morální kodexy a zásady, čím vášnivěji byl přijímán a čím více absolutistickým se stával, tím větší poskytoval ochranu zlému chování. U křesťanství a judaismu se to občas také stává. A vlastně každá vášnivě držená absolutní pozice bude dříve nebo později směřovat k horšímu.

Když vezmeme v potaz víceznačnost slov a různé lidské motivy, vždy lze najít způsob jak využít absolutní kodexy a principy pro obhajobu čehokoliv, co chceme. Lidé jsou v takových sebestředných interpretacích obzvláště vynalézaví.

To, co se stalo islámu, je to samé co se stane všem absolutním kodexům a principům: komunismus, libertarianismus, náboženství, spiritualismus, pravice, levice, militarismus, dokonce soucit – všechny mohou být zneužity k ospravedlnění špatného chování. Neexistuje způsob jak vytvořit absolutní kodex nebo zásadu, která nemůže být interpretovaná tak, aby odůvodnila zlé činy.

To je to větší poučení, ne cokoliv jiného co se týká specifického kodexu. Pointou není víra, která je držena, ale absolutistický způsob, jakým je držena.

A pokud se snažíme drženou víru nahradit něčím lepším (což je důvod, proč Islám vznikl), akorát tím celý cyklus restartujeme: přijetí, absolutismus, odůvodňování absolutismem, reakce nahrazením drženého kodexu dalším zdánlivě absolutním kodexem/zásadou.

Říkej tomu Pacmanův Syndrom. Zajdi s jakoukoliv zásadou až do absolutního extrému a zmizí z obrazovky na straně ctnosti a objeví se na druhé straně obrazovky jako neřest.

CSS18_thumb

Pokaždé když se rozhodneme že jsme jednou pro vždy nalezli onu Jedinou Absolutní Cestu a nacházíme se nyní konečně a zcela na straně ctnosti, jsme ve skutečnosti akorát připraveni vynořit se na druhé straně na straně neřesti.

Odkazuji se na Trumpa1Donald Trump, kandidát v amerických prezidentských volbách 2016. , známého svými výroky o tom, kdo je vítězem a kdo je poraženým. To není příliš daleko od interpretace věčné odměny v nebi pro Boží vítěze nebo věčného trestu v pekle pro Boží poražené.

Opět, zapomeň na jeho kritéria. Pointa není v kritériích, ale v zastávané absolutnosti, jako by nějaký člověk, strategie, kodex nebo zásada vždy zaručovali jistý úspěch.

Existuje vyhrávání a prohrávání, ne vítězové a poražení. Nic tě nepřiměje prohrát do takové míry jako myslet si opak.

Taoisté na to přišli před dvěma a půl tisíci lety. Lze to vidět v symbolu yin yang. Čistý yin (umírněná vnímavost) a čistý yang (pevná asertivita) jsou samy o sobě nebezpečné. Proto je v yangu tečka yinu a v yinu tečka yangu.

Nebezpečí vzniká když si vezmeš čistý yin nebo yang bez tečky opaku. Můžeš si myslet že více je vždy lépe, že umírněnost vždy vše ctnostně vyřeší nebo že asertivita vždy vše ctnostně vyřeší. Ale následování tvého přijatého extrémismu až za hranici extrému tě přivede ze strany ctnosti na stranu neřesti. A protože si budeš natolik jistý, že jsi věčným vítězem na straně ctnosti, ani si toho nevšimneš.

(originální článek)

 

Poznámky pod čarou   [ + ]

Wait But Why – Krocení Mamuta: Proč by ses neměl zajímat o to, co si myslí ostatní

(Originální článek: WaitButWhy.com – Taming the Mammoth: Why You Should Stop Caring What Other People Think)

Část 1: Seznam se se svým Mamutem

Když jsem v můj první den ve druhé třídě přišel do školy, všiml jsem si, že je ve třídě nová, hezká dívka, která tam předtím nebyla.  Jmenovala se Alana a do hodiny se pro mě stala vším.

Když je ti sedm, tak v podstatě nemůžeš nic moc dělat, když se do někoho zamiluješ. Ani si nejsi jistý, co od toho vlastně chceš. Máš jen nějakou nejasnou touhu, která je součástí tvého života, a to je tak všechno.

Ale v mém případě na to došlo o několik měsíců později, kdy se jedna z dívek ve třídě během přestávky začala kluků ptát „Koho si chceš vzííít?“ Když se zeptala mě, nebylo o čem přemýšlet. „Alanu.“

Katastrofa.

Neměl jsem v roli člověka dostatek zkušeností a neuvědomil jsem si, že jediná sociálně přijatelná odpověď je „nikoho„.

Jakmile jsem to řekl, ona hanebná holka běžela k ostatním žákům a spustila: „Tim říkal, že si chce vzít Alanu!“ Všichni se poté začali nekontrolovatelně smát. Byl jsem vyřízený. Můj život byl u konce.

Tato novinka se rychle donesla k samotné Alaně, která se od té doby držela ode mě co možná nejdál. Kdyby věděla, co je to soudní příkaz, asi by ho už na mě vytáhla.

Ta hrůzná zkušenost mě naučila nesmírně důležitou životní lekci – být sám sebou může být smrtelně nebezpečné a za všech okolností bys měl být ve společnosti nesmírně opatrný.

Zní to jako něco, co si může myslet jen traumatizovaný druhák, ale podivnou věcí a zároveň tématem tohoto článku je, že se tato lekce neomezuje pouze na mě a na můj debakl z dětství. Je to základní paranoia lidského druhu. Sdílíme kolektivní šílenství objevující se v kulturách napříč celým světem:

Iracionální a neproduktivní posedlost tím, co si o nás myslí ostatní.

Evoluce dělá vše z nějakého důvodu, takže abychom porozuměli původu této konkrétní obsese, vraťme se na chvíli zpět do Ethiopie v roce 50 000 př. n. l., kde tvůj pra2000dědeček žil jako součást malého kmene.

Tehdy bylo k přežití kriticky důležité být součástí kmene. Kmen znamenal jídlo a ochranu v čase, kdy nebylo snadné cokoliv z toho najít. Takže pro tvého pra2000dědečka nebylo nic téměř nic tak důležitého jako být přijat ostatními členy kmene, obzvláště těmi v pozici autority. Zapadnout mezi ostatní a potěšit ty nad ním znamenalo, že může v kmeni zůstat. Jeho nejhorší noční můrou byla představa ostatních členů kmene šeptajících si o tom, jak je otravný, neproduktivní nebo divný. Pokud by s nim nesouhlasilo dostatečně mnoho lidí, jeho postavení v kmeni by spadlo nebo by byl v nejhorším případě z kmene vyloučen a ponechán na smrt. Také věděl, že pokud by si někdy utrhl ostudu snahou o získání dívky a následným odmítnutím, řekla by o tom ostatním dívkám. Nejenže by si u dané ženy neškrtl, ale dost možná by už neměl vůbec šanci si někoho najít, protože všechny ženy by se dozvěděly o jeho trapném pokusu a o jeho selhání. Být sociálně přijatelným tehdy bylo vším.

Kvůli tomu se lidé vyvinuli s přehnanou posedlostí o to, co si o nich myslí ostatní – touha po sociálním uznání a ocenění a paralyzující strach z nepřijetí. Říkejme této posedlosti lidský Mamut Sociálního Přežití. Vypadá nějak takto:

Mammoth1

Mamut Sociálního Přežití tvého pra2000dědečka byl důležitým pro jeho schopnost přežít a prospívat. Bylo to jednoduché – krm mamuta sociálním uznáním a pečlivě dbej o jeho přehnaný strach z nepříjetí a budeš v pohodě.

To vše bylo fajn v roce 50000 př. n. l. A v roce 30000 př. n. l. A v roce 10000 př. n. l. Ale v posledních 10 000 letech se lidem stalo něco zábavného – jejich civilizace se dramaticky změnila. Náhlá a rychlá změna je něco, čeho je civilizace schopná. Důvod, proč to může být divné, je ten, že se naše evoluční biologie vůbec nedokáže tak rychle přizpůsobit. Takže zatímco se v průběhu většiny historie naše sociální struktura a biologie šnečím tempem vyvíjely a přizpůsobovaly společně, civilizace v nedávné době stala rychlá jako králík zatímco se naše biologie stále plazí.

Naše těla a mysli jsou přizpůsobeny životu v kmeni v roce 50 000 př. n. l., což moderním lidem zanechalo množství nešťastných vlastností, jednou z kterých je fixace na kmenové sociální přežití ve světě, kde už není sociální přežití skutečným konceptem. Všichni se nacházíme v roce 2014 ve společnosti obřích, hladových a snadno vystrašených huňatých mamutů, kteří si stále myslí, že je rok 50 000 př. n. l.

Proč by si lidé jinak zkoušeli čtyři různé outfity a stále si nebyli jistí tím, jak se mají obléct, když jsou do společnosti?

4-shirts-1

4-shirts-2 4-shirts-3 4-shirts-4

Mamutovy noční můry o romantickém odmítnutí pomohly tvým předkům zůstat obezřetnými a důvtipnými. Ale v dnešním světě z tebe dělají zbabělce:

ask-girl-1 ask-girl-2 ask-girl-3 ask-girl-4 ask-girl-5

A už vůbec nepusť mamuta ke slovu když dojde na hrůzu z uměleckých výkonů:

singing-1 singing-21

Mamutova smršť strachu ze sociálního nepřijetí hraje roli ve většině částí života většiny lidí. Je to důvod, proč ti myšlenka jít sám do restaurace nebo do kina přijde divná; je to důvod, proč rodiče až trochu moc zajímá na jakou vysokou školu jejich dítě půjde; je to důvod, proč odmítneš kariéru kterou bys miloval jen abys mohl pronásledovat lukrativnější kariéru, ke které ale nemáš tak silné pocity; je to důvod, proč skončíš v manželství s osobou kterou nemiluješ a dříve, než jsi připraven.

A zatímco udržování tvého velmi nejistého Mamuta Sociálního Přežití v klidu a bezpeční vyžaduje spoustu práce, je to jen polovina tvých zodpovědností. Mamut také potřebuje pravidelně spoustu jídla – pochvaly, uznání a dobrý pocit z toho, že jsi na správné straně jakéhokoliv sociálního nebo morálního rozporu.

Proč bys jinak byl takovým hlupákem vytvářející si image na Facebooku?

Nebo proč by ses před přáteli vychvaloval, třebaže toho vždy budeš později litovat?

Společnost se vyvinula tak, aby uspokojila toto šílené krmení mamutu. Abychom udrželi naše mamut spokojené, vymysleli jsme věci jako ocenění a tituly a koncept prestiže. Často tak motivujeme lidi k tomu, aby dělali bezvýznamnou práci a žili nenaplněný život, o čemž by jinak ani neuvažovali.

Mamuti chtějí především zapadnout – to lidé v kmenech potřebovali, proto jsou tak naprogramovaní. Mamuti se rozhlédnou po společnosti a když zjistí, co mají dělat, skočí po hlavě do toho. Jen se podívej na jakékoliv dva obrázky bratrstev na vysokých školách, mezi kterými uplynulo deset let:

frat1

Nebo všechny ty subkultury, kde má každý člověk jednu z těch samých tří sociálně uznávaných pokročilých diplomů:

diploma-1 diploma-2

Někdy není cílem mamutova zájmu samotná společnost jako spíše snaha vyhrát uznání Loutkaře tvého života. Loutkař je osoba nebo skupina osob na jejichž názoru ti záleží tak moc, že ti v podstatě ničí život. Loutkaž je často rodič, nebo tvá spřízněná duše, nebo člen alfa v tvé skupině přátel. Loutkař může být osoba, ke které vzhlížíš a příliš dobře ji neznáš – dokonce i celebrita kterou jsi nikdy nepotkal – nebo člověk/skupina lidí, o kterých máš obzvláště vysoké mínění.

Toužíme po uznání Loutkaře více než po jakémkoliv jiném. Jsme natolik zhrozeni představou toho, že se na nás Loutkař naštve nebo nás nepřijme nebo nás zesměšní, že udělám cokoliv pro to, abychom se tomu vyhnuli. Když náš vztah s Loutkařem dospěje do tohoto bodu, přítomnost dané osoby má vliv na veškeré naše rozhodování a tahá za nitky našich názorů a morálního postoje.

puppet-master

Když věnuje tolik myšlenek a energie mamutovým potřebám, často zanedbáváš někoho jiného v tvém mozku. Někoho, kdo se nachází v jeho naprostém středu – tvůj Autentický Hlas.

AV

Tvůj Autentický Hlas, které je tam někde, o tobě ví vše. V porovnání s černobílou jednoduchostí Mamuta Sociálního Přežití je tvůj Autentický Hlas komplexní, někdy nejasný, neustále se vyvíjející a nebojácný. Tvůj AH má své vlastní podrobné morální zásady formované zkušenostmi, reflexí a svým osobním pohledem na soucit a integritu. Ví, jaký máš hluboko uvnitř názor na záležitosti jako jsou peníze, rodina, manželství, a ví kteří lidé, zájmy a aktivity se ti skutečně líbí a které ne. Tvůj AH ví, že neví, jak by se tvůj život měl nebo odehraje, ale má tendence mít předtuchu o dalším správném kroku.

Zatímco mamut během rozhodování bere v potaz pouze okolní svět, tvůj Autentický Hlas používá vnější svět k tomu, aby se učil a shromažďoval informace. Když nastane čas na rozhodnutí, má k dispozici všechny potřebné nástroje přímo v jádru tvého mozku.

Tvůj AH je také něčím, co má mamut tendenci naprosto ignorovat. Hlasitý názor sebevědomého člověka z vnějšího světa? Mamut je jedno ucho. Ale vášnivá prosba tvého AH je z většiny zamítnuta dokud ji někdo zvenčí nepotvrdí.

A protože jsou naše 50 000 let staré mozky naprogramovány tak, aby daly mamutovi hodně prostoru, tvůj AH si začíná připadat zbytečný. Začne se smrskávat, blednout a ztrácet motivaci.

AV-small

Mamutem řízený člověk může nakonec se svým AH úplně ztratit kontakt.

V dobách kmenů musely AH často trávit své životy v tiché obskurnosti, což bylo většinou v pořádku. Život byl jednoduchý a cílem byla jednostnost – což mamut zvládl s přehledem.

Ale v dnešním velkém a komplexním světě různých kultur, povah, příležitostí a možností je nebezpečné ztratit kontakt se svým AH. Když nevíš, kým jsi, zbudou ti k rozhodování pouze nedůmyslné a zastaralé potřeby a emoce tvého mamuta. Když dojde na ty nejosobnější otázky, tak místo toho abys hledal hluboko v zamlženém středu toho, čemu skutečně věříš, budeš očekávat odpověď od ostatních. To, kým jsi, se stane směsicí nejhlasitějších názorů v tvém okolí.

Ztráta kontaktu s tvým AH tě navíc činí křehkým, protože když je tvá identita vybudovaná na souhlasu ostatních, kritika nebo odmítnuti z jejich strany vážně bolí. Ošklivý rozchod je bolestný pro všechny, ale mamutem řízeného člověka bodá daleko hlouběji, než člověka se silným AH. Silný AH vytváří silné jádro a to po rozchodu stále pevně drží pohromadě. Ale protože je pro mamutem řízeného člověka přijetí ostatní vším, co má, rozchod s osobou která jej dobře zná je daleko zničující zkušeností.

Znáš ty lidi, kteří na kritiku reagují nějakou zákeřnou podpásovkou? Takoví lidé mají tendenci být řízeni svým mamutem. Kritika je vytáčí, protože mamuti kritiku neumí unést.

low-blow-1 low-blow-2 low-blow-3 low-blow-4

V tomto bodě by měl být úkol jasný – musíme přijít na to, jak přepsat program našeho mozku a mamuta zkrotit. To je jediný způsob jak získat naše životy nazpět.

Část 2: Krocení Mamuta

Někteří lidé se narodili s relativně krotkým mamutem nebo měli takovou výchovu, která na něj dohlížela. Jiní prožijí svůj život rozmarně a umírají aniž by někdy svého mamuta měli na uzdě. Většina z nás je někde uprostřed – v některých oblastech našeho života umíme mamuta ovládat, ale v jiných nám dělá peklo. Být ovládán mamutem z tebe nedělá špatného nebo slabého člověka – jen to znemená, že jsi ještě nepřišel na to, jak jej zkrotit. Možná si ani nejsi vědom, že nějakého mamuta máš, nebo jak moc byl tvůj Autentický Hlas umlčen.

Ať už jsi na tom jakkoliv, zde jsou tři kroky k ovládnutí svého mamuta:

Krok 1: Zkoumej sebe sama

Prvním krokem ke zlepšení situace je jasné a upřímné zhodnocení toho, co se ti odehrává v hlavě. To se skládá ze tří částí:

1) Poznej svůj Autentický Hlas

meet-AV1

Nezní to příliš těžce, ale je to těžké. K protříbení pavučin myšlenek a názorů ostatních lidí a nalezení tvého skutečného já je třeba hodně sebereflexe. Trávíš čas s mnoha lidmi, které z nich máš skutečně nejradši? Jak trávíš svůj volný čas a užíváš si všechny jeho části? Utrácíš za něco pravidelně peníze a přitom ti to není zrovna příjemné? Jaké má tvé vnitro skutečný názor na tvoji práci a vztah? Jaký je tvé skutečné politické postavení? Zajímá tě to vůbec? Předstíráš zájem o věci, na které prostě nemáš názor? Máš tajný názor na nějakou politickou nebo morální situaci a bojíš se jej vyslovit, protože víš, že budou ostatní lidé naštvaní?

Pro tento proces existují klišé fráze – „hledání duše“ nebo „hledání sebe sama“ – ale to je přesně to, co se musí stát. Možná se nad těmito otázkami můžeš zamyslet ze židle, na které právě sedíš, nebo na jakémkoliv jiném místě v tvém běžném životě. Nebo možná potřebuješ ze svého života vystoupit a jít sám někam daleko, abys jej mohl zhodnotit. Tak či tak musíš objevit, na čem ti skutečně záleží a být hrdý na to, kým je tvůj Autentický Hlas.

2) Zjisti, kde se mamut rád skrývá

mammoth-hiding

Osoba ovládaná mamutem o něm většinou ani moc neví. A když si nejsi jistý, kde se nachází tvůj největší problém, nemůžeš postoupit dál.

Nejjistějším způsobem nalezení mamuta je zjistit, kde se nachází tvůj strach. Kdy jsi nejvíce náchylný k hanbě nebo k ostudě? Nad kterými částmi svého života přemýšlíš a cítíš, jak se přes tebe přelévá ten hrozný, depresivní pocit? Kde se ti představa selhání zdá být noční můrou? Kdy jsi příliš stydlivý zkusit něco na veřejnosti, přestože jsi v tom dobrý? Kdybys dával radu sám sobě, které části tvého života očividně potřebují změnu, které se právě teď vyhýbáš?

Druhou mamutovou skrýší jsou příliš dobré pocity které cítíš když jsi uznáván nebo oslavován. Snažíš se každého v práci nebo ve vztahu uspokojit? Máš hrůzu z toho, že zklameš své rodiče, a tak je raději učiníš pyšnými, než abys uspokojil sám sebe? Snažíš se být spojován s prestižními věcmi nebo se až moc zajímáš o svůj status? Chlubíš se více, než bys měl?

Třetí mamutovo území se nachází tam, kde se necítíš pohodlně, když děláš rozhodnutí bez „svolení“ nebo souhlasu ostatních. Máš názory, které papouškuješ od někoho jiného a přijde ti pohodlné je mít, když víš, že je má i někdo jiný? Když svým přátelům nebo rodině představíš svoji novou přítelkyni/přítele, můžou reakce těchto lidí do základu změnit pocity, které ke svému partnerovi cítíš? Je v tvém životě nějaký Loutkař? Pokud ano, kdo a proč?

3) Rozhodni se, kde je potřeba se mamuta zbavit

ousted1

Není realistické chtít se mamuta zbavit napořád – jsi člověk a lidé mají zkrátka mamuty v hlavě. Nicméně ve svém životě si musíme vymezit jistá posvátná území, která musí být v rukou AH a mimo mamutův vliv. Ty očividnější jsou například výběr tvého životního partnera, výběr kariéry a způsob, jakým budeš vychovávat své děti. Jiné jsou osobní – záleží, jak si odpovíš na otázku „Ve kterých částech mého života musím být naprosto upřímný sám k sobě?“

Krok 2: Získej odvahu tím, že si budeš opakovat, že mamut má malé IQ

Skuteční mamuti byli natolik nepůsobiví, že časem vyhynuli, a Mamuti Sociálního Přežití nejsou o nic lepší. Navzdory tomu že nás tolik děsí, jsou mamuti hloupá, primitivni stvoření, která nedokážou pochopit moderní svět. Klíčem k jejich zkrocení je porozumět tomu a opakovat si to. Existují dva hlavní důvody, proč nebrat svého mamuta vážně:

1) Mamutovy obavy jsou zcela neoprávněné.

Mamuti se mýlí v těchto pěti věcech:

→ Všichni mluví o mně a o mém životě a představ si, jak moc o něm budou všichni mluvit, pokud udělám tuhle riskantní nebo divnou věc.

Mamutova představa vypadá takto:

circles

Skutečnost je ale taková:

circles-2

Nikoho nezajímá, co děláš. Lidé jsou na to příliš egocentričtí.

→ Když se budu opravdu hodně snažit, můžu uspokojit všechny.

Ano, možná v kmenu o 40 lidech s jednotnou kulturou. Ale v dnešním světě tě jedna skupina lidí bude mít ráda a jiná ne, nehledě na to kým jsi. Uznání jedné osoby znamená neuznání jiné. Takže je nelogické být posedlý tím, abys zapadl do každé skupiny, obzvláště když daná skupina není tím, kým jsi ty. Budeš se dřít a mezitím se tví skutečně oblíbení lidé budou mezi sebou přátelit někde jinde.

→ To, že se mnou někdo nesouhlasí nebo na mě shlíží z patra, má v mém životě skutečné důsledky.

Lidé kteří s tebou nesouhlasí nejsou v 99,7% případů ani ve stejné místnosti jako ty. Vize hrozivých budoucích sociálních následků je klasickou mamutovou chybou. Obvykle se nestane vůbec nic.

→  Na velice odsuzujících lidech záleží.

Odsuzující lidé fungují nějak takto: Jsou do velké míry ovládáni svým mamutem a přátelí se jak s nim, tak s jinými podobnými lidmi, kteří jsou také do velké míry ovládáni mamutem. Jednou z jejich hlavních společných aktivit je pomlouvat všechny, kteří nejsou s nimi. Možná cítí nějakou závist, kterou jim nesouhlas s ostatními lidmi pomáhá zvládnout. Možná nejsou závistiví a prostě se jen rádi smějí nezdarům ostatních. Ať už je ale jejich motivací cokoliv, ono odsuzování slouží jako potrava pro jejich hladového mamuta.

eating-words-1 eating-words-2

eating-words-3

Když lidé pomlouvají, vytvářejí kategorie, podle kterých jsou vždy na té správné straně. Snaží se tak dostal na piedestal, ze kterého pak může jejich mamut ukusovat.

Být odsuzujícím člověkem využit k tomu, aby se sám cítil dobře, je celkem k naštvání. Ale nemá to na tebe žádné skutečné důsledky a zcela očividně je to problém daného člověka a jeho mamuta, ne tvůj. Pokud se přistihneš, jak činíš rozhodnutí alespoň částečně tak, aby o tobě ostatní nemluvili zle, pořádně se zamysli nad tím, co se skutečně děje, a přestaň.

→ Když zklamu nebo urazím někoho kdo mě miluje a tolik mi toho věnoval, jsme špatným člověkem

Ne. Nejsi špatným člověkem protože to, kým je tvůj Autentický Hlas, je tvůj jediný život. Je to jedna z těch jednodušších věcí – pokud tě skutečně nesobecky milují, určitě změní názor a přijmou tě, jakmile uvidí, že jsi šťastný. Pokud jsi šťastný a oni svůj názor nezmění, děje se toto: jejich silné pocity plynoucí z toho, kým bys měl být nebo co bys měl dělat, jsou jen projevem jejich mamuta a jejich hlavní motivací je starost o to, jak budou „vypadat“ před ostatními, kteří je znají. Dovolují svému mamutovi, aby byl silnější, než jejich láska k tobě a měli by být neoblomně ignorováni.

A ještě dva další důvody proč mamutova panická posedlost společenským souhlasem nedává smysl:

A) Žiješ tady:

Earth

Takže proč by se do prdele měl někdo o něco starat?

B) Ty a všichni které znáš, zemřete. Relativně brzy.

die

Takže…jo.

Nepodložený mamutův strach je jedním důvodem, proč má nízké IQ. Tím druhým je:

2) Mamutova snaha je kontraproduktivní

Největší ironií na tom všem je, že mamut ve své posedlosti ani nedělá svoji práci dobře. Jeho metody získávání souhlasu ostatních mohly být v jednodušších časech efektivnější, ale dnes jsou průhledné a odrazující. Moderní svět patří AH a pokud chce mamut společensky prospívat, měl by udělat to, čeho se bojí nejvíce – přenechat velení AH. Zde je proč:

Autentické Hlasy jsou zajímavé. Mamuti jsou nudní. Každý AH je unikátní a komplexní, což je samo o sobě zajímavé. Mamuti jsou všichni stejní, jako přes kopírku, a jejich motivy nejsou založeny na ničem autentickém nebo skutečném, prostě dělají jen to, co si myslí, že mají dělat. To je strašně nudné.

Autentické Hlasy vedou. Mamuti následují. Pro většinu AH je vůdcovství přirozené, protože získávají své myšlenky a názory z originálního místa, což jim dává originální pohled na věc. A pokud jsou dostatečně chytří a inovativní, mohou ve světě něco změnit a narušit současný stav. Když dáš někomu štětec a čisté plátno, nemusí namalovat něco dobrého, ale tak či tak plátno změní.

Mamuti na druhou stranu dle definice následují. K tomu byli stvořeni – splynout a následovat vůdce. Poslední věcí kterou by si mamut přál je měnit současný stav, protože se tak moc snaží být jeho součástí. Když dáš někomu štětec, plátno a stejnou barvu jako má plátno, může malovat jak chce, ale nic nezmění.

Lidé jsou přitahování Autentickými Hlasy, ne mamuty. Mamutem řízená osoba je přitažlivá na prvním rande jen když je na něm s jinou mamutem řízenou osobou. Lidé se silným AH snadno mamutem řízené osoby prohlédnou a nejsou jimi přitahováni. Jedna má kamarádka randila s chlápkem, který vypadal na papíře dobře, ale později to ukončila, protože se do něj tak docela nemohla zamilovat. Snažila se vysvětlit proč, říkala, že nebyl dostatečně divný nebo jedinečný, prostě vypadal „jako jeden z mnoha dalších“. Jinými slovy, byl příliš řízený svým mamutem.

To samé platí i mezi přáteli a kolegy, lidé řízení svým AH jsou respektovanější a ostatní přitahuji. Ne proto, že bych na nich bylo něco neobyčejně zvláštního, ale protože lidé respektují lidi, kteří mají dostatečně silný charakter a dovedou svého mamuta zkrotit.

Krok 3: Začni být sám sebou

Tenhle příspěvek byl zábavný, dokud se neobjevilo ono „buď sám sebou“. Až do teď to byl zajímavý pohled na to, proč lidem tolik záleží na názorů ostatních, proč je to špatně, jaké problémy ti to může v životě vytvářet a proč není žádný důvod v tom pokračovat. Ale zcela jiná věc je s tím po dočtení tohoto článku skutečně něco udělat. To vyžaduje více než jen reflexi – vyžaduje to odvahu.

toe-in-water

Ale odvahu pro co vlastně? Jak jsme už říkali, být sám sebou sebou nepřináší žádné skutečné nebezpečí. Spíše je to takové náhle uvědomění, které může být takto jednoduché:

Téměř nic z toho, čeho se sociálně bojíš, není ve skutečnosti tak děsivé.

Vstřebáním této myšlenky se tvůj strach zmenší a bez strachu ztrácí mamut část své moci.

medium-mammoth1

Když je mamut oslaben, je možné začít být tím, kým jsi a dokonce začít s několika odvážnými změnami. A až uvidíš, že jsou pro tebe tyto změny vesměs pozitivní s pár negativními následky a že jich nelituješ, posílí to tvoje prozření a posilování tvého Autentického Hlasu se stane návykem. Tvůj mamut právě ztratil schopnost tahat za nitky a je zkrocen.

small-mammoth

Mamut je stále s tebou – vždy s tebou bude – ale nyní jej můžeš snadněji ignorovat nebo jeho rozhodnutí zvrátit, pokud se rozhodne ozvat. Tvůj AH je nyní alfa psem. Můžeš si vychutnávat pocit toho, že tě lidé vidí jako divného, nepatřičného nebo zmateného a společnost se stane tvým čistým plátnem, ne něčím, před čím se budeš klanět a doufat o přijetí.

Tato změna není pro nikoho lehká, ale stojí za to vytrvat. Tvůj Autentický Hlas má jen jeden život – a tvojí prací je postarat se o to, aby měl příležitost jej prožít.

***

Webové stránky Wait But Why se každý týden rozrůstají o nový příspěvek. Každý náš nový článek rozesíláme přes 125,000 lidem v emailové podobě. Zadej svůj email zde a přidáme tě na seznam adresátů (posíláme pouze jeden email týdně). Také můžeš sledovat Wait But Why na Facebooku nebo Twitteru. (pozn. překl.: vše je nepřeloženo a tedy v angličtině)